Susieajejipovidka | Život po smrti - 70.kapitola

   Stáli jsme uprostřed nebe a zubili se na sebe. ,, Co se tak culíš? " zeptala se mně Isabel a políbila mě na nos. ,, Culím se, protože mám radost, jsem šťastný. A co se, že se tak culíš ty? " poškádlil jsem jí a než mi odpověděla, znovu jsem jí políbil. Isabel se ode mě po chvíli odtrhla a vykulila oči. ,, Páni, to je změna. Díky bohu, že si mi konečně řekl pravdu. Už tak si mě dost dlouho připravoval o něco skvělýho. " Trochu jsem se na ní zamračil. ,, Hele, přestaň  si ze mě pořád dělat srandu, nebo už ti nedám ani takhle malilinkou pusu. " Naznačil jsem mezi palcem a ukazováčkem asi půl centimetrovou škvírku a tvářil se děsně vážně. Aspoň jsem si teda myslel, že se tak tvářím, ale jenom do té doby, než se Isabel začala smát. ,, Prosím tě, Michaeli. Nedělej to. Jestli nechceš, abych tě uňuňala a umačkala, tak to nedělej. Ty se vždycky tak snažíš vypadat naštvaně, ale ono je to spíš roztomilý, když nafoukneš tvářičky a mračíš se. Přesně proto tě tak miluju. "

   Zacpal jsem jí pusu rukou a vykulil oči. ,, Tak za prvý mi neříkej, že něco co dělám je roztomilý, protože není. A za druhý tolik nekřič, nebo všechny vzbudíš. " Sundala si mou ruku z obličeje a já viděl, jak se jí zlostí zablýskalo v očích. Nechtěl jsem se zas hádat, zvlášť když teď bychom spíš měli zažívat samé radosti, takže jsem to vyřešil tak, že jsem si jí za pas přitáhl blíž k sobě a opět jí zacpal pusu polibkem.

   No .. asi tomu nebudete věřit, ale ona se mi ze začátku snažila bránit. Chtěla se ode mě odtrhnout, ale držel jsem jí dost pevně. Její touha říct mi, co si myslí byla prostě silnější než ona. Ale ne silnější než láska. Ten její nesouhlas trval asi jen deset vteřin. Pak jí to přešlo a líbání se plně oddala.

   Pořád jsem se cítil zvláštně a zároveň krásně. Nějak jsem stále nemohl uvěřit tomu, že se tohle vážně děje. Já a Isabel? Nejuhádanější andělé v celém nebi? A spolu? Neuvěřitelné. Ale je to tak a já jsem za to moc rád.

   A víte co? Už vím jak na ní, už vím jak zastavit tu její upovídanou pusu. Zřejmě jí budu muset pořád líbat. To je super, ne? Problém bude, když se bude chtít hádat před někým. Nevím, jestli jí zvládnu líbat i před ostatními, tak daleko má smělost asi nesahá. Ale tak .. říká se, že láska umí zázraky, možná by mohla udělat jeden zázrak i u mě.

   ,, Michaeli! " zatřásla se mnou Isabel a já se zas vrátil do přítomnosti. ,, Copak? " usmál jsem se na ní. Zakroutila hlavou a mezitím co mluvila, mi lehce klepala prstem na čelo. ,, S tím tvým přemýšlením budeme muset něco udělat. Tohle není možný. Vždyť ty máš každou chvíli nepřítomný výraz a ani si neuvědomíš, že mě přestaneš líbat. A aby toho nebylo málo, tak tomu ještě nasadíš korunu, když se mě v klidu zeptáš, copak. " Už se mi zase smála, ale tentokrát jsem jí musel dát za pravdu. Moc přemýšlím. Jenže jak to vypnout?

   Isabel mě pohladila po tváři a podívala se na mě s takovou láskou, že jsem roztával jako sněhuláček na jarním slunci. ,, Půjdeme spát, ano? " zeptala se.

   Mě se vůbec spát nechtělo. Byl jsem plný energie. To nejspíš způsobovalo to štěstí, které mi vibrovalo celým tělem. Přemýšlel jsem, zda jí nemám nabídnout, aby si šla lehnout ke mně, ale připadalo mi to moc uspěchané. A já rozhodně nechci nic zkazit tím, že to bude moc rychlé. Vždyť je to jen pár hodin, co jsme se poprvé políbili. Ty dva polibky skoro před rokem nepočítám, to nebylo opravdové.

   Jenže .. co když ona čeká, že jí to nabídnu? Zatraceně, tak moc bych si přál umět číst myšlenky. Všechno by bylo o tolik snazší.

   Isabel na mě vyčkávavě kouká a zdá se, že jí začíná docházet trpělivost. Chtěl jsem jí tedy rychle odpovědět. Původně to mělo znít takhle Jo, půjdem, jestli chceš, můžeš jít se mnou a vyspat se u mě. Ale jak jsem se snažil mluvit rychle, vyznělo to zhruba takhle ,, Jo-půjdem-vyspi-se-se-mnou. "

   Jen co jsem to dořekl, došel mi význam mých slov a polilo mě horko. Isabel vyprskla smíchy a já se to snažil honem vysvětlit. ,, Teda .. to jsem nechtěl říct .. já myslel .. myslel jsem spát spolu .. teda ne spolu .. nebo .. jako jo spolu, ale .. spíš sem myslel, jestli bys nechtěla .. abys nemusela sama .. a já .. Chápeš? " zeptal jsem se zoufale a byl si stoprocentně jistý, že můj obličej má teď barvu zralé jahody. Isabel se nepřestávala smát. ,, Panebože Michaeli, takhle zkomolit několik vět dohromady, to snad dokážeš vážně jen ty. Chápu jak si to myslel. A děkuju, že si mě nechtěl nechat jít spát samotnou. " Políbila mě na čelo a pokračovala. ,, Zlato, běž teď do svojí postýlky, já za tebou přijdu potom, ano? "

   Už jsem radši nic neříkal a jen pokýval hlavou. Isabel mě políbila na rozpálenou tvář, zašeptala mi do ucha ,, Miluju tě. " a odcházela. Ještě ve dveřích svého pokoje se otočila, usmála se a rukama nakreslila ve vzduchu srdíčko. Poslal jsem jí vzdušnou pusu a protože se začalo rozednívat, upaloval jsem rychle k sobě, abych nemusel nikoho potkat.

   Najednou mě přepadla obrovská únava. Padl jsem do peřin i v tom ledovém a mokrém oblečení a se šťastným úsměvem usnul jako miminko.