Život po smrti
50.kapitola
,, Co do toho pletete Douga? Vždyť ten s tím nemá nic společného! " vykřikla a vrhla na mě nenávistný pohled. Nenechal jsem si to líbit a oplatil jí stejnou měrou. Takže potom jsme se pár minut předháněli, kdo se na koho podívá ošklivějším pohledem. Tipoval bych, že to bylo nerozhodně.
Asi po deseti minutách nás to přestalo bavit a vrátili jsme se zpět ke slovům.
,, Nemá nic společného, jo? Myslíte si, že jsem slepý?? Vždyť už mě ani nepozdravíte! " Isabel se zašklebila. ,, To vy jste si našel novou kamarádku, ne? Jste si tak blízcí! Pokaždé, když vás potkám, máte jí za zadkem a úžasně se spolu bavíte. Několikrát jsem vás chtěla navštívit, ale přišla jsem až druhá! Asi si s ní s ní rozumíte víc. "
Nechápal jsem, o co jí jde. Vždyť to ona má oči jen pro Douga, to on se mě přišel ptát, jestli si s ní může něco začít. Tak proč jí tolik vadí, že se bavím s Jenny? ,, Isabel, vy jste se snad zbláznila?! Vždyť já s vámi chtěl několikrát mluvit a pokaždé jste mě ignorovala, protože s vámi byl Doug! " Vztekal jsem se a ona vyštěkla. ,, To nebylo kvůli němu, ale kvůli ní! Nebaví mě se dívat, jak se na vás pořád lepí a vy jste z ní celej nadšenej! Ty zamilované pohledy co na vás hází! Proboha.. vždyť je to jen další vaše bláznivá fanynka!"
Vzteky se mi vařila krev. Zatínal jsem pěsti a hučelo mi v hlavě. Začal jsem na ní řvát. ,, Nechte Jenny na pokoji! Ona není žádná bláznivá fanynka! Je to moje kamarádka! Rozumí mi! " Chtělo se mi hrozně brečet. Neměl jsem nejmenší tušení, proč se tohle vlastně děje. Zamrkal jsem, abych zahnal slzy a čekal jsem, co mi Isabel odpoví. Jen stála a třásla se vzteky. Prohlížel jsem si jí a zlobil se na sebe, protože i když mě tak moc štvala, mohl jsem na ní oči nechat a srdce mi bušilo jak o závod.
Konečně otevřela pusu a zlostně sykla. ,, Víte co? Tak když vám tak skvěle rozumí, vystačíte si jen s ní. Vy máte Jenny a já mám Douga. Ukončíme tuhle směšnou hádku, protože to stejně nikam nevede! " Zase jsem se na ní zle podíval a štěkl ,, Fajn! " Isabel si složila ruce na hrudi a stejně protivně odsekla ,, Fajn! "
Oba jsme rozčilením zrychleně dýchali a naše pohledy by mohli zabíjet. Naposled jsme se na sebe zamračili a každý se tryskem rozběhl ke svému pokoji.
Celo cestu jsem si naštvaně brblal ,, Co si o sobě myslí?! Je tak drzá a nevychovaná! Pořád by se jen hádala a to nemám zapotřebí! Kdo jí potřebuje? Já tedy rozhodně ne! " Jako tornádo jsem vletěl k sobě a prásknul dveřmi. Měl jsem hroznou chuť něco rozbít na maličkaté kousíčky. Tak strašně mě naštvala, že jsem úplně zapomněl na pravý důvod toho, proč jsem za ní vlastně šel. Teď jsem si na to vzpomněl a praštil jsem se rukou do hlavy. ,, Sakra! "
I když .. teď už je to vlastně jedno. Může mi být úplně ukradené, proč o mně mluvila. Já s ní totiž nepromluvím už ani jediné slovo!
Plácnul jsem sebou nabručeně na postel a tiše se vztekal. S touhle rozzlobeností jsem i usnul. Taky to podle toho ráno vypadalo.
Týýýjooo, už 50. kapitola
.. a to když mě napadl námět na tuhle povídku, tak jsem si řikala, že bude asi hodně krátká, tak deset, maximálně patnáct dílů
.. no a hele..A to jsem se pořád ještě nedostala k tomu hlavnímu
..doufám, že už vás to nezačíná nudit .. zanechte tu prosím své komentáře, díky 
