Susieajejipovidka | Život po smrti - 82.kapitola

   ,, Co chceš? " ptal jsem se a hodně se snažil, aby se mi netřásl hlas, protože jinak bych tím prozradil, jak moc se bojím. Ještě nikdy jsem s ním nebyl takhle o samotě.

   ,, Ale no tak, Michaeli, sám si mě přece zavolal. " vysvětloval mi s úlisným úsměvem a já kroutil hlavou, div se mi nezamotala. ,, Nezavolal! Lžeš! Já ani nevím jak tě zavolat! " už jsem na něj začínal křičet a dodával jsem si tím alespoň trochu odvahy. ,, Ale zavolal. Myslel jsi na zlé věci. Skoro by sis zasloužil potrestat. " uchechtl se a mě se strachy svíral žaludek. On přeci umí číst myšlenky. ,, To umím Michaeli. A ty tvé jsou velmi zajímavé. Čtu si v nich už od doby, kdy jsi ke mně chtěl utéct před vymazáním vzpomínek. " Objasnil mi. Třásl jsem se po celém těle, částečně i vzteky a snažil se na nic nemyslet. Bylo to dost náročné, zvlášť při pomyšlení, že si v mých myšlenkách čte bez mého vědomí jako v otevřené knize.

   ,, Na to nemáš právo! " vyštěkl jsem na něj. ,, Nerozčiluj se a radši poslouchej, co ti chci nabídnout. " Zíral jsem na něj s vykulenýma očima a nebyl schopný se pohnout. Chtěl jsem utéct, ale nešlo. Jako by mě tu něco drželo. Ale co? Možná naděje?

   Adrien věděl, na co myslím a tak ani nečekal na mou odpověď. ,, Já vím, co se dělo. A můžu to ukázat i tobě. Samozřejmě to nebude zadarmo. Ale můžu tě tam vzít. Ukázat ti, co se dělo před tvou smrtí, i v ten osudný den. Jediné, co musíš udělat ty, je dát se ke mně. Zůstat v mých službách. "

   Byl jsem rozhodnutý mu okamžitě říci, že ani náhodou, ale jeho schopnost manipulovat s lidmi byla přímo fascinující. ,, Pokud se ti nechce opouštět Isabel, není to žádný problém. Stojím i o ní. Může jít s tebou. " Přesně věděl, co mě nutilo mu odporovat. Ale po tomhle argumentu začínal moje odhodlání, nesouhlasit s ním, nahlodávat. Jenže .. nemůžu to po Isabel chtít. Nemůžu být přece takový sobec, abych jí prosil o něco takového. ,, Není to sobecké. A ty bys to po ní nechtěl. Šla by se mnou sama a dobrovolně. Když je člověk sám, nemá tak pevnou vůli. " Po těchto slovech mi začínalo být jasné, že tenhle rozhovor nesměřuje k ničemu dobrému. Ale v jednom má Adrien pravdu. Dokud nás ho potkávalo víc lidí pohromadě, neměl nad námi takřka žádnou moc. Ale teď jsem tu sám. A jeho vliv se mi pomalu vkrádal do mozku. Jeho podmanivé myšlenky se mi jako had plazily celým tělem. Nakonec řekl něco, co mému odhodlání úplně podrazilo nohy.

   ,, V mých službách bys mohl potrestat viníka. Cožpak bys nechtěl potrestat toho, kdo tě sem dostal? Zavinil tvou smrt? "

   V tu chvíli, kdy to vyslovil, ve mně hrklo a moc jsem si přál znát celou pravdu. I za cenu temnoty. Viník mé smrti? To by ale znamenalo .. Začal jsem na Adriena naléhat. ,, Řekni mi všechno co o tom víš. Jak to myslíš, že mou smrt někdo zavinil? " Tajemně se na mě usmál. ,, Bereš mou nabídku? " To pokušení mě sžíralo jako ten nejžhavější plamen. Už už bych mu kývl, ale něco uvnitř mě mi to nedovolilo. Mlčel jsem a zoufale si přál, abych ho vůbec nepotkal. Adrien přišel ještě blíž ke mně. ,, Pomsta, trest, viník .. Dám ti čas na rozmyšlenou. " Zmizel a já zůstal sám. Jenže teď jsem měl v hlavě ještě větší zmatek. Co mám dělat? Mám to přijmout? Nebo se mám dál trápit a užírat pomalým vracením vzpomínek?

   Dole už jsem začínal mrznout, což pro mé nachlazení nebylo zrovna nejlepší, takže jsem se přenesl zpět nahoru. Při mém děsuplném rozhovoru s Adrienem jsem zapomněl na čas a tudíž i na Isabel. Chudinka stála před mým pokojem a vypadal vyděšeně. Zmizel jsem na několik hodin a ona nevěděla kam.

   Sotva mě spatřila, ošklivě se zamračila, ale zároveň se ke mně rozběhla a objala mě. ,, Díky bohu, ty můj blázínku. Kde jsi byl tak dlouho? Hrozně jsem se o tebe bála. Pojď si lehnout, nevypadáš dobře. "

   Vedla mě ke mně, ale já jí zastavil a poprosil. ,, Isabel, mohla bys mě teď prosím chvíli nechat o samotě. Musím si něco promyslet. " překvapeně se na mě dívala. ,, Zlato co se děje? Kde jsi byl? " Nemohl jsem jí to říct. Odtáhl jsem se od ní a utekl do svého pokoje. Nějak mi nedošlo, že zamčené dveře nejsou pro žádného anděla překážkou.