Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 40.kapitola
26. listopad 2009 | 20.35 |
Tenhle díl je hodně takovej okecávací..prakticky se v něm nic moc nestane, ale jsou v něm řečený důležitý věci pro další vývoj :-)
Život po smrti
40.kapitola
Tím, co se na té pláži stalo, nebo nestalo, už jsem se dál nezabýval. A Isabel taky ne. Nemluvili jsme o tom. Jako bychom ani na žádné pláži nikdy nebyli. Já dál tajil své city k ní, i když mi to dávalo víc a víc práce. Při každém jejím úsměvu jsem roztával a to nemluvím o tom, co se se mnou dělo, když se mě dotkla. Stačilo, že mě jen vzala za ruku a já se vznášel. Jen párkrát jsem za svého života tenhle pocit zažil, ale bylo to něco úžasného. Byl jsem zkrátka zamilovaný. Má láska sice nebyla opětovaná, ale i tak mě mé pocity dokázaly roztancovat štěstím. "
Chtěl bych to Isabel říct, ale za prvé, nedokážu to, protože bych přitom asi vybuchl studem a za druhé, sžíral mě strach z odmítnutí, které by jistojistě přišlo. Tak jsem si jen užíval toho, že jako má svěřenkyně musí být skoro pořád u mě. Ale to taky není na věky.
Čas ubíhal rychle. Už to bylo čtyři měsíce, co jí učím. Čtyři měsíce uběhly do doby, kdy jsem jí poprvé uviděl. Kdy na mě poprvé zamrkala svýma velkýma očima. Čtyři měsíce od doby, kdy jsme se poprvé pohádaly. Zbývají tedy už jen dva, kdy bude pod mým dohledem. Potom dostane svého vlastního svěřence a já zas budu učit někoho nového. Chtěl jsem si ty poslední týdny co nejvíce užít.
Pokaždé, když jsme měli volnou chvilku, vyrazili jsme na výlet. Často jsme se vraceli do Španělska a zkoušeli se naučit jejich řeč. Oba jsme se na sebe snažili být co nejvíc milý, ale k hádkám docházelo pořád. Myslím, že ty už k nám prostě patří. Asi bychom se bez nich nudili. Ale povětšinou to byli jen krátké a nesmyslné výměny názorů. Jsme oba moc tvrdohlavý a umínění.
Když jsme chodili pro lidi na zem, nikdy jsme se u toho nenudili.
Lidé se mi pořád vrhali kolem krku, což mě potěšilo, nebo mě naopak zahrnovali nadávkami, z čehož mi pak bylo po zbytek dne na nic. Ale Isabel mě v tom nikdy nenechala.
Když jsem pak seděl nabručený na posteli, vždycky hupla vedle mě s širokým úsměvem a přemlouvala mě. ,, Ale no tak, copak jste nějaký méďa, abyste byl tak nabručený? " Někdy mě rozesmálo a někdy musela přejít Isabel k tvrdším metodám. Nejdřív do mě žďuchala, a když to nepomohlo, přidala ještě lochtání. To jsem pokaždé vypískl smíchy a upaloval co nejdál od jejích nenechavých prstů.
Jenže dny utíkaly hrozně rychle. Padal na mě smutek. Ne jen kvůli tomu, že už se s Isabel nebudeme tolik vídat, ale taky kvůli tomu, co se blížilo za datum. Věřili byste, že už je to rok? Já ne. Pořád si na to nemůžu zvyknout. Ale snažím se. Stále mi zní v hlavě jejich varování. Nesmím je zklamat. Příště už by mi to neprošlo.
Pro Isabel to datum nebylo nijak zvláštní, proto nechápala, proč se u mě nálady střídají jako dubnové počasí. Nechtěl jsem jí tím zatěžovat, ale ona se to ze mě snažila vymámit každičký den.
I dnes ke mně odpoledne přišla. Nudil jsem se, tak jsem si jen tak kreslil. Chvíli se na mě dívala a pak z ničeho nic vybafla ,, Co je s vámi. " Nadskočil jsem na židli. ,, Isabel, vážně, řekněte mi, co máte v úmyslu? To vás to baví, pořád mě tak lekat? " zeptal jsem se jí naštvaně. Vzala mě kolem ramen, sebrala mi z ruky tužku a lehce mě s ní klepla do čela. ,, Ale kdepak, já vás nechci lekat, jen jsem myslela, že když na vás tu otázku takhle vypálím, nebudete to čekat a konečně mi řeknete, co se vám stalo, že se už dva týdny tváříte jako zvadlá květinka. " Zazubila se na mě a já protočil oči. Ona se snad nikdy nevzdá.
Tak fajn, chce to vědět, povím jí to. Zase jsem jí tužku z rukou sebral, protože mě s ní začínala docela ohrožovat, když na mě s ní výhružně mířila, abych jí odpověděl. ,, Chcete vědět, co se mi stalo? Tak jo, já vám to řeknu. Stalo se mi, že jsem umřel. Za dva dny to bude rok. " Vztekle jsem praštil tužkou o stůl, až se její hrot zlomil, a díval jsem se do země.
Komentáře
| RE: Život po smrti - 40.kapitola | zivotjejensen | 26. 11. 2009 - 20:47 |
| RE: Život po smrti - 40.kapitola | alca.fe | 26. 11. 2009 - 21:15 |
| RE: Život po smrti - 40.kapitola | laneey | 27. 11. 2009 - 00:38 |
| RE: Život po smrti - 40.kapitola | zuzik.14 | 27. 11. 2009 - 13:06 |
| RE: Život po smrti - 40.kapitola | revolucionrever | 17. 12. 2009 - 16:32 |