Susieajejipovidka | Život po smrti - 60.kapitola

   Tohle ti pomůže, odpočineš si po tom, nabízel mi nějaký člověk bez obličeje. Snažil jsem se ho poznat, ale nešlo to. I ve snu se mi dělalo zle, ale bylo to jiné .. takový tíživý pocit. Co je to se mnou? Ptal jsem se, ale nikdo neodpovídal, byl jsem sám ..

   Probral jsem se a snažil se ten divný sen pochopit. Kdo byl ten člověk? A v čem mi chtěl pomáhat? Zase jsem nad tím zavrtěl hlavou a vzal si ze stolu hrnek s čajem, který mi tam Jenny připravila. Byl už sice studený, ale dobrý. Převlékl jsem se a vycházel ven. Ve dveřích jsem se srazil s Isabel. ,, Ahoj. " vyhrkla překvapeně. ,, Ahoj. " zazubil jsem se a pozval jí dovnitř. Sedla si ke stolu. ,, Jenny říkala, že prý ti není dobře, tak jsem se na tebe přišla podívat. Čekala jsem, že tě najdu skučícího v posteli a ty si tu mezitím pobíháš a někam se chystáš. Takže už dobrý? " usmála se na mě. Sednul jsem si k ní a s úsměvem jí vyprávěl, co se mnou to ohromné množství dortu provedlo. Isabel se mi smála. ,, Tak tobě bylo v noci vážně špatně? A já myslela, že sis dělal legraci. " šťouchnul jsem do ní. ,, Hele to není vůbec k smíchu. Nejsem zvyklej toho tolik sníst. Sladkýho a ještě ke všemu uprostřed noci. Víš, jak jsem ráno trpěl? " Isabel znalecky kývala hlavou a snažila se tvářit vážně a soucitně. Klidně na ní prásknu, že jí to vůbec, ale vůbec nešlo. ,, Ty náš chudáčku, vždyť já se ti nesměju. " dořekla a znovu vyprskla smíchy. Ukřivděně jsem se ušklíbl. ,, No jen se směj. Já si to budu pamatovat a pak ti to jednou vrátím i s úroky. " zamračil jsem se a otočil se k ní zády. Začala do mě dloubat prstem. ,, Ale no tak, dělám si jen legraci. To už se zase bublíš? Už několikrát jsem ti vysvětlovala, že nejsi žádný medvěd, abys bručel. " Snažil jsem se jí trochu potrápit, vydržet, aby si myslela, že s ní opravdu nemluvím, ale její zbraně byly mocnější. Vstala a stoupla si těsně přede mě. ,, Haloo, Michaeli, slyšíš mě tam v té bublině? " Poklepala mi na čelo a já nedokázal zadržet smích. Isabel se na mě usmála, ale pak řekla něco, co můj úsměv sfouklo jako plamínek svíčky. ,, Tak jo, jsem ráda, že už je ti dobře. Musím jít, Doug na mě čeká. Prý má pro mě nějaké překvapení. "

   Říkala s takovým nadšením v hlase, že jsem neměl to srdce jí to kazit a předstíral jsem nadšený úsměv. Co pro ni asi tak může mít? Isabel mi zamávala a byla pryč.

   Původně jsem měl namířeno k ní, ale teď jsem se vydal za Jenny. ,, No ne, už jsme se vyspinkali z bolení bříška? " přivítala mě pobaveně a já se jen ušklíbl. Neměl jsem na nic náladu. Nešťastně jsem zasedl na židli a s povzdechem pronesl. ,, Jsem v koncích. On je prostě lepší. "

   Jenny na mě nechápavě koukala. ,, Co to povídáš? Co se zase stalo? " S pláčem jsem jí řekl, co mi právě pověděla Isabel. Jenny kroutila hlavou. Myslel jsem, že mě polituje a utěší tak jako vždycky, ale dnes se stalo něco jiného. Místo milých slov přišlo pořádné vynadání. Koukal jsem na ní jako z jara, když začala hartusit. ,, A kvůli tomu tady sedíš jako hromádka neštěstí?! Vždyť se nic tak hrozného neděje! A jestli ti vadí, že tráví čas s ním, tak už proti tomu začni konečně něco dělat! On přece není lepší. Víš to ty, vím to já a dozajista to ví i Isabel, ale abych ti pravdu řekla, vůbec se nedivím, že hledá společnost u něj! Vždyť ty se nijak nesnažíš! Jak má chudák holka vědět, že ti na ní záleží, když před jakýmkoliv bližším kontaktem s ní neustále utíkáš?! "

   Brada mi klesala víc a víc, až jsem se bál, že mi upadne. Takovou jsem Jenny ještě nezažil. Vždycky byla miloučká a najednou vybuchovala jako sopka. Ještě nikdy na mě nezvýšila hlas. Teď na mě křičí, až mi její slova zvoní v hlavě. A já je poslouchám. Moc dobře jsem poslouchal, co se mi snažila říct.

   Vyskočil jsem ze židle a s odhodláním vykřikl. ,, Máš pravdu, naprostou pravdu Jenny! Jdu na to! "