Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 38.kapitola
25. listopad 2009 | 21.35 |
Život po smrti
38.kapitola
Ten měsíc bez přenášení pro mě byl úplně nekonečný. S Isabel jsme se pohádali tolikrát, že bych to ani nespočítal. Když můj trest skončil a já se zas směl přemisťovat sám, byl jsem radostí bez sebe. Úplně jsem zapomněl, že s Isabel vlastně nemluvím a upaloval jsem k ní do pokoje. Už cestou jsem volal. ,, Isabél, Isabél, už je konéc! "
Rozrazil jsem dveře a skákal radostí. Isabel se při pohledu na mě rozesmála. ,, Co se děje? Zbláznil jste se? " Přestal jsem hopsat a úsměvem od ucha k uchu jsem oznámil. ,, Konec trestu. Jsem zas soběstačný a úplně samostatný. " Isabel se na mě moc hezky usmála. ,, To jsem ráda. Tak to by vás taky konečně mohla přejít ta mrzutost, že? " nadzvedla obočí a čekala, co já na to. Já na to nic. Byl jsem tak rozjuchaný tím, že už mám trest za sebou, že mi ta její jízlivost v té otázce úplně unikla.
Isabel se smála a kroutila hlavou. ,, Vy jste vážně blázínek. Ale rozkošný blázínek. " Zaculil jsem se na ní. ,, A víte co? Můžu si to hned vyzkoušet, jestli to pořád umím. Máme další jméno. "
Isabel se pousmála. ,, No, tak na co čekáte? Jen se mi předveďte. " Jo, to udělám moc rád. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude přenášení tolik chybět. Zavřel jsem oči a myslel na to, že chci stát před jejím pokojem. Ale ouha. Když jsem oči znovu otevřel, zjistil jsem, že jsem se ani nehnul. Jsem pořád na stejném místě. Úsměv mi rázem pohasl a nahradil ho zkroušený výraz. Nechápal jsem to. ,, Ale .. ale oni říkali .. " Isabel mě pohladila po tváři. ,, Nevěšte hlavu a nebuďte smutný. Třeba jste jen vyšel ze cviku. Tak to přeci hned nevzdávejte. No .. tak šup. Zkuste to znova. " Povzbuzovala mě a já se usmál. Ale ta skvělá nálada už mě přešla.
Trvalo mi ještě dobrých deset minut, než jsem se opravdu objevil tam, kde jsem chtěl. Prudce jsem otevřel dveře a zase s tím obrovským úsměvem jsem se zeptal.
,, Viděla jste to? Dokázal jsem to! " Isabel mi prohrábla vlasy. ,, No jo, jste zase ve formě. Ale teď bychom asi měli jít, ne? " Jít? Kam? Hodil jsem po ní nechápavým pohledem. ,, Teda vy máte ale děravou paměť. Je to sotva čtvrt hodiny, co jste mi říkal, že máme další jméno. " Plácnul jsem se do čela. ,, A jo vlastně, tak jdem. " Čapnul jsem jí za ruku a vyrazili jsme.
Přenesli jsme se na pláž, kde už na nás čekal maličko vyděšený pán. Tělo nikde nebylo. Hádal jsem, že se asi utopil a tělo je pořád ve vodě. Oslovil jsem ho. ,, Pan Jim Cook? " ,, Ano to jsem já. Ale počkat. V-vy jste .. vy jste přece.. " A jej, už je to tu zase. Podíval jsem se na Isabel. Jim pokračoval v koktání dál. ,, No to snad .. nemůžu tomu uvěřit. Vy jste .. no to není možné. Vy jste opravdu .. Michael Jackson?? " Chvíli na mě zíral a pak mi zapíchl prst do ramene, jakoby zkoušel, jestli se nerozplynu. ,, Au. " informoval jsem ho a on zakoulel očima. ,, Páni, co tu děláte? Vy žijete? Takže je to pravda? Předstíral jste smrt a teď se schováváte? "
Teď jsem pro změnu valil oči já. Isabel si povzdychla. ,, A je to tu zas. Michaeli, nezapomeňte, o tom už jsme mluvili. " Vždyť jo, já vím, že mluvili. Ale mě to pořád nepřestává udivovat, co všechno si jsou lidé schopní vymyslet. Jak proboha mohlo někoho napadnout, že bych předstíral svou smrt?? Vážně, tomuhle ještě musím přijít na kloub.
Isabel už zřejmě nebavilo to ticho, protože vyhrkla. ,, Jime, Michael není živý. Ani se neschovává. Bohužel doopravdy zemřel. Ale teď je z něj anděl a přišli jsme pro vás. " nedala chudákovi Jimovi skoro žádnou možnost, aby se na něco ptal. Popadla ho a řekla mi ,, Na nic se neptejte, jen tu prosím zůstaňte, hned se vrátím a vysvětlím vám to. " Nechápal jsem, proč to po mě chce, ale čekal jsem. Isabel byla během chviličky zpátky. ,, Proč jsem tu měl zůstat? " zajímal jsem se hned, jen co se přede mnou objevila. Otočila mě, abych měl výhled na moře a pošeptala mi ,, Za chvíli zapadne slunce. Chcete se dívat se mnou? "
Věnovala mi jeden ze svých krásných úsměvů a ruku v ruce jsme se šli doprostřed pláže. Posadili jsme se na zem a dívali se na nebe. Na náš současný domov.
,, Vždycky jsem chtěla sledovat západ slunce s někým. Ale .. Thomas na to nebyl. " po tváři se jí skutálela slza. Setřel jsem jí a ona se o mě opřela. S pláčem mi vyprávěla, jak byl hrozný a co všechno se dělo, když se s ním rozešla. Pak se mi zadívala do očí. ,, Byl úplně jiný, než jste vy .. " zašeptala a pomalu se svými ústy přibližovala k těm mým ..
Komentáře
| RE: Život po smrti - 38.kapitola | veronika* | 25. 11. 2009 - 21:44 |
| RE: Život po smrti - 38.kapitola | lennie | 25. 11. 2009 - 21:53 |
| RE: Život po smrti - 38.kapitola | love.u2 | 25. 11. 2009 - 22:18 |
| RE: Život po smrti - 38.kapitola | zuzik.14 | 25. 11. 2009 - 22:33 |
| RE: Život po smrti - 38.kapitola | alca.fe | 26. 11. 2009 - 13:07 |
| RE: Život po smrti - 38.kapitola | revolucionrever | 17. 12. 2009 - 16:22 |