Život po smrti
29.kapitola
Podíval jsem se na Isabel. Třeštila na mě oči, které křičely ,, Blázne! " V duchu jsem s ní souhlasil a vyděšeně koukal na Chrise. Strach se mi rozléval po celém těle. Třásly se mi nohy a ruce jsem si pořád tiskl na ústa, abych se nerozkřičel. Nakonec jsem je ale přeci jen sundal a začal úpěnlivě prosit. ,, Já se moc omlouvám, nechtěl jsem to říct, nevím, co to do mě vjelo. Moc vás prosím, neříkejte to na mě. Udělám všechno, co budete chtít, ale neříkejte jim to. Prosím! "
Chris se na mě díval s pohrdavým výrazem a potom klidně pronesl ,, Udělej svou práci. " Práci? Jakou .. No jasně, bože , jak jsem na to mohl zapomenout? Ale je to divné, proč Chris nic neříká k tomu, co se před chvílí stalo? Že by to přeci jen nechal být? Odpustí mi to? Už se ve mně začínala probouzet jiskřička naděje, když mi oznámil. ,, O tvém výlevu si promluvíme později. "
Rázem mě polila hrůza a bylo mi na omdlení. Promluvíme si později? Co znamená, promluvíme si později? A o čem přesně budeme mluvit? Nemohl jsem se ho zeptat, protože odešel.
Isabel do mě lehce strčila a kývla směrem k Cindy. Bože, já vím. Teď musím myslet na ní. Sehnul jsem se k ní a podíval se jí do očí. ,, Cindy, řeknu ti tajemství, ano? " Cindy se rozzářily oči. A já nevěděl co dál. Měl jsem plnou hlavu toho, co Chris udělá, nedokázal jsem jasně přemýšlet. Co mám té malé říct?
Pomohla mi sama, když se zeptala ,, Jak se jmenuješ? " ,, Jmenuju se Michael a tohle je Isabel. Víš, Cindy my jsme přišli za tebou. " Usmála se na nás. ,, Budeme si hrát? Přišli jste si za mnou hrát? Tatínek si nikdy nehraje a maminka už je v nebíčku. "
Chudák dítě, bylo mi jí hrozně líto, ale tím co teď řekla mi zase přihrála nápad, jak tuhle situaci vyřešit. ,, Cindy, zlatíčko .. jo, budeme si hrát, řekni mi, máš ráda kouzla? " Podle toho, jak se jí ústa roztáhla do obrovského úsměvu jsem poznal, že má. Isabel se do toho taky vložila. ,, Představ si, že Michael umí jedno úžasné kouzlo. On umí zmizet a zase se objevit jinde. A taky .. mohl by tě vzít za maminkou. " Cindy koukala vyjukaně chvíli na Isabel, pak zas na mě. ,, Ty opravdu umíš kouzlo? Ukážeš mi ho? " ptala se s dychtivostí v hlase. ,, Jasně, že ti ho ukážu. " usmál jsem se na ní a zmizel. Vykouknul jsem z vedlejšího pokoje a mrkl na ní. Cindy mi tleskala.
Isabel jí pohladila po vláskách a zeptala se. ,, Chtěla bys vidět maminku? " Cindy se podívala na mě ,, A co táta? Nebude se zlobit? On se hodně zlobí. " Vzal jsem jí do náruče. ,, Nebude se zlobit, holčičko. Víš, tatínek musel odejít a bude pryč hodně dlouho. A já taky bydlím tam, kde je teď tvá maminka, tak tě za ní vezmu, ano? " Cindy byla překvapená ,, Ty bydlíš v nebíčku? Ty si taky andílek? Babička říkala, že z maminky je teď andílek. A ty vypadáš taky jako andílek, jsi? "
Cítil jsem se kvůli tomu všemu hrozně. Byla tak milá a muselo se jí stát něco tak hrozného. Isabel přišla k nám. ,, Ano, broučku, Michael je andílek. A tvá maminka určitě také, tak jí překvapíme, ano? " Kývl jsem na ní a přenesli jsme se nahoru. Cindy koukala kolem sebe s otevřenou pusou. Vysvětlil jsem jí, že maminka na ní čeká kousek vedle. Ujali se jí jiní andělé a převedli ji na druhou stranu. Celou dobu mi mávala. Doufám, že se tam se svou maminkou opravdu setká.
Jen co mi Cindy zmizela z dohledu, chytl jsem se za hlavu, protože mě opět přepadl strach a zoufalost z toho, co mě možná čeká.
a nezapomeňte na mě s komentářema :-)..díky :-)