Susieajejipovidka | Život po smrti - 48.kapitola

      Převaloval jsem se na posteli sem a tam a snažil se aspoň na chvíli usnout. Po hodině jsem to vzdal. Nevím proč, ale měl jsem pocit, jako bych tohle už někdy zažil. Ta úzkost z toho, že se potřebujete vyspat, ale nejde to. Nedokázal jsem si vysvětlit, co mi to připomíná, tak jsem nad tím jen mávnul rukou a přemýšlel, co budu dělat, abych se nenudil. Buď můžu jít za Jenny a pokračovat v učení, nebo bych se mohl jít jen tak projít, nebo můžu kreslit, nebo ..

   Nakonec bylo rozhodnuto za mě. Dostal jsem jméno, což znamená, že se vrátím k učení Jenny. Tentokrát ale nebudem jen mluvit. Je čas na praktickou ukázku.

   Popadl jsem mikinu, protože ačkoliv už byla půlka července, žádné velké teplo nebylo, a šel jsem pro Jenny. ,, Jenny, jdeme dolů, tak si pospěš. " Usmál jsem se na ní ona vykulila oči. ,, Dolů? Myslíš jako .. tam? Tam dolů? Zpátky? " Ptala se nevěřícně a ukazovala přitom rukou pod sebe. Nemohl jsem si pomoc a musel jsem se jí smát. ,, Jo, Jenny, jdeme tam dolů. Na zem. Tak tu nestůj jako solný sloup, obleč se a pojď už konečně. " Jenny zase zablýskalo v očích zvědavostí. Natáhla si svetr, čapla mě za ruku, kterou jsem k ní netrpělivě natáhl, a přenesli jsme se dolů.

   Tentokrát jsme měli vyzvednout hned dva lidi. Lezli spolu na nějakou skálu a přetrhlo se jim lano. Je to smutné. Clif a Ema Corcaighovi. Manželský pár, který se měl moc rád. Když jsme jim řekli, co se stalo, objímali a utěšovali jeden druhého. Přišlo mi hrozně nespravedlivé, že se tohle děje. Byli tak milý. I na nás.

   Chvíli jsme museli počkat, než se natolik uklidní, abychom je mohli přenést. ,, Jenny? Chceš si to vyzkoušet? " zeptal jsem se jí a ona začala vrtět hlavou. ,, Cože? Já? Ani náhodou. T-to ne, vždyť bych mohla něco pokazit. " Měla úplně vytřeštěné oči hrůzou. ,, Ale Jenny, musíš to přece vyzkoušet. " Přemlouval jsem jí, ale ona pořád jen kroutila hlavou, že ne. Najednou se ozvala Ema. ,, Slečno, vy jste andělem jen chvíli, že? " Jenny se k ní otočila. ,, Jen pár dní. Dnes je to poprvé, co pro někoho jdu. " Ema se na ní moc pěkně usmála. ,, Víte co, Jenny? Vezměte nahoru mě. Bude mi ctí, když mě tam vezme tak milá dívka. Myslím, že to zvládnete. " Chytla se jí za ruku a Jenny se na mě vyděšeně podívala. ,, Jenny, já si taky myslím, že to zvládneš. Vím to. " řekl jsem jí s přesvědčením a Ema pokývala hlavou. ,, Taktak. No vidíte, copak by se Michaelovi dalo nevěřit? Upřímnost mu přímo vyzařuje z očí. " Jenny se zaculila a oči všech tří se rázem upínaly na mě. Mnohem příjemně mi bylo, když byla středem pozornosti Jenny. Teď jsem cítil, jak se mi hrne krev do tváří. Vzal jsem Clifa za ruku, zamumlal ,, Tak se uvidíme nahoře. " a zmizel, co nejrychleji jsem uměl.

   Nahoře jsme se opravdu zase sešli během chviličky. Jenny to zvládla úplně s přehledem. Díval jsem se, jak se raduje a napadlo mě, že je tak jiná, než Isabel. Jenny poskakovala, tleskala a juchala nad svým úspěchem. Isabel se radovala mlčky, jen v očích se jí blýskaly hvězdičky hrdosti a štěstí. To je jedna z věcí, které na ní tak miluju. To, jak jí jiskří oči.

   A je to tu zase. Už jsem myšlenkami zase u ní. I když ona mě úplně ignoruje. Teda .. vlastně ne tak docela. Doug přece říkal, že o mně mluví. A mě to pořád vrtalo hlavou. Musím se jí na to zeptat. Jo, přesně to udělám. Co nejdřív!