Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 110.kapitola
5. únor 2010 | 20.33 |
tak už se dostáváme k druhé části povídky, kde půjde především o to, čeho všeho jsou andělé schopní a jak si s tím Michael a jeho přátelé dokážou poradit :-) .. snad tomu budete rozumět a bude vás to bavit :)
Život po smrti
110.kapitola
Pomyslel jsem na ně. Na to, že ho na ně upozorním. Jenže jsem nic říct nestačil. To co se stalo, mě ochromilo natolik, že jsem chvíli nebyl schopen slova.
Nejprve se nůžky jen nepatrně pohnuly, ale potom vystřelily směrem ke mně. Hrozně jsem se lekl a ony spadly v polovině ordinace na zem. Jejich let jsem viděl jen já a George, doktor byl naštěstí zaujatý hledáním po stole. Jejich zazvonění o chladnou podlahu ho ale donutilo zvednout hlavu. Nechápavě se díval z nůžek na nás. ,, No to jsem blázen .. ale jak .. " Přeměřil si nás pohledem, jako by čekal, že budeme mít odpověď napsanou na čele. Já mlčky kulil oči, ale George si naštěstí zachoval chladnou hlavu.
,, To je ale zvláštní, že? Taky jste neviděl, jak se to stalo? No ale .. hlavně že se našly. " zazubil se na doktora, na kterém bylo vidět, že ačkoliv je tohle nad veškeré jeho chápání, Georgovi moc nevěří. Jenže bohužel pro něj nedokázal rozumně vysvětlit, co se mohlo stát. Koneckonců, my jsme teď z jeho pohledu stejní lidé jako on nebo jiný z jeho pacientů. Pořád sice vypadal trošku zmateně, ale nechal to být a pokračoval ve své práci.
George dělal, jako by se nestalo nic divného a jediný, kdo tu byl doopravdy vyděšený, jsem byl já. Co to mělo znamenat? Jak se to stalo? A proč?
,, .. rozumíte tomu, pane Grishame? " Až zaznění mého náhradního jména mě vytrhlo z té změti myšlenek, co se mi teď honila hlavou. ,, Rozumím? A .. ano, jistě. " odkýval jsem a neměl nejmenší tušení, na co se mě ptá a čemu bych měl podle něho vlastně rozumět. Beze slova jsem přijal pěnový míček, který mi vložil do dlaně vyléčené ruky a usmál se na něj.
Musím se pak zeptat George, jestli alespoň on dával pozor při doktorově výkladu. ,, Tak jsme domluvení, pane Grishame." Usmál se na mě a já, aniž bych věděl, na čem jsme se domluvili, jsem mu poděkoval a pelášil z ordinace pryč.
Hned na chodbě na mě George šeptem vyjel. ,, Zbláznil ses? Co to mělo znamenat? " Koukal jsem na něj jako na zjevení. ,, Doufal jsem, že mi to objasníš ty. Co se to tam stalo? " zeptal jsem se vyděšeně a George se trochu zamračil. ,, Počkej .. tak .. tak tys to neudělal schválně? " Vykulil jsem na něj oči ještě víc. ,, Schválně? Děláš si legraci? Vůbec netuším, jak se to stalo. Jen jsem ty nůžky uviděl a chtěl mu o nich říct. " George pokýval hlavou a vedl mě nějakou chodbou. ,, Kam to jdeme? " zeptal jsem se a on mi stroze odpověděl. ,, Na rentgen. " Po chvíli ticha a nejspíš přemýšlení se vrátil k té události s nůžkami. ,, Předpokládám, že si na ně myslel. " zadíval se na mě. ,, Na koho? Na ty nůžky? Samozřejmě že jsem na ně myslel, chtěl jsem o nich mluvit. Upozornit ho že leží na té skříňce. Proč jdeme na rentgen? "dožadoval jsem se pořádné odpovědi. ,, Vždyť ti říkal, že musíš ještě jednou na rentgen, aby viděl, zda je všechno opravdu v pořádku. Ale ten snímek si prohlídnu jen já, a pokud nebudeš mít žádné komplikace tak už se do té ordinace nebudeme vracet. Ještě by si zase něco vyvedl. " vysvětlil mi George a neodpustil si tu jízlivou poznámku.
,, Já ale nic nevyvedl. Ne schválně. Tak co kdybys mi místo toho, že mě budeš obviňovat, radši zkusil vysvětlit, co se tam stalo? " hájil jsem se, George se zastavil a povzdychl. ,, Omlouvám se, vím, že jsi to neudělal schválně. Jen mě to vyděsilo. Bylo to dost nebezpečné. " v tom jsem mu dal za pravdu. ,, No o tom nepochybuju, že to bylo nebezpečné. Kdyby ty nůžky v půlce cesty nespadly na zem, nejspíš by mi teď trčely z čela. " ,, No to taky ,ale o tom jsem nemluvil. To není to hlavní. " Pronesl v klidu George a já se na něj udiveně zamračil. Jak to může říct? ,, Promiň, samozřejmě, že by to byl velký problém, ale mnohem horší problém by nastal, kdyby to ten doktor viděl. Jak bychom to asi vysvětlili? Už tak se na nás díval dost podezřívavě. Na tohle si musíš Michaeli dávat pozor, už nikdy to nesmíš před živými lidmi udělat. " varoval mě a já začínal mít tušení, o čem se mluví. Musel jsem se ale ujistit. ,, Co udělat, Georgi? " ,, Michaeli, vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl o schopnostech? " zeptal se a já přikývl. ,, To je dobře, protože ses právě velmi důvěrně seznámil se schopností telekineze aneb hýbání věcmi pouhou myšlenkou. " Zůstal jsem na něj koukat s pusou dokořán. Tak nějak jsem to očekával. Podvědomě jsem věděl, o co jde, ale když to takhle řekl nahlas, stejně mě to ohromilo.
To nejdůležitější jsem sice věděl, ale v mé hlavě se začaly rojit další a další otázky, na které jsem potřeboval znát odpověď.
Komentáře
| RE: Život po smrti - 110.kapitola | laneey | 05. 02. 2010 - 20:43 |
| RE: Život po smrti - 110.kapitola | love.u2 | 05. 02. 2010 - 20:50 |
| RE: Život po smrti - 110.kapitola | alca.fe | 05. 02. 2010 - 21:09 |
| RE: Život po smrti - 110.kapitola | zuzik.14 | 05. 02. 2010 - 21:58 |
| RE: Život po smrti - 110.kapitola | lenka♪♫ | 06. 02. 2010 - 16:51 |
| RE: Život po smrti - 110.kapitola | revolucionrever | 07. 02. 2010 - 13:40 |