Susieajejipovidka | Život po smrti - 20.kapitola

   Nestačil jsem zírat, jak se to tu zase proměnilo. Když tenkrát odcházel Brad, bylo to stejné. Vycházející sluníčko prosvítilo mraky, takže tu všechno bylo zahalené do zlaté záře. Všichni už tu byli a loučili se s Anthonym. Znám ho jen trošku, představil mi ho Brad. Popřál jsem mu hodně štěstí na druhé straně. Stejně jako ostatní. Komické na tom je, že nikdo z nás neví, co nás na druhé straně vlastně čeká. Nikdo neví, jak to tam vypadá. Ale co jiného říct?

   Isabel mu taky popřála a pak přišla zpátky ke mně. Pošeptala mi ,, Prý máme dnes volno. My dva a ještě dalších deset andělů. Co budeme dělat? " Volno? Co budeme dělat? Myslím, že se neptá zrovna toho pravého. Hned jsem jí to taky řekl. ,, Isabel já vlastně nevím, co můžeme dělat. Ještě jsem volno neměl.". ,, Áááha. " pronesla Isabel a já se tomu zasmál. Potom na mě šibalsky mrkla. ,, Tak to hned napravíme, co vy na to? Užijeme si to. A využijeme toho, co umíme, hm? " Abych pravdu řekl, neměl jsem nejmenší tušení, o čem to mluví. Zvedl jsem obočí a Isabel protočila oči. ,, Vám se vážně musí pořád všechno vysvětlovat, co? No přeci využijeme toho, jak rychle teď umíme cestovat, vy hlavičko. " Zasmála se a zaťukala mi na čelo. Už na mě zase byla drzá a já si trošku připadal jako blbec. Přejel jsem si rukou po čele a snažil se tu mojí nechápavost zamaskovat. ,, Vždyť já vím, co jste myslela. Nejsem přece hloupej. " Isabel se na mě moc krásně usmála. ,, To jsem nikdy neřekla. " Pohladila mě po tváři a mě se v břiše najednou roztančilo hejno motýlků. Snažil jsem se vypadat, jako že nic. Asi se mi to zrovna dvakrát nepovedlo, protože Isabel ruku odtáhla a zeptala se. ,, Stalo se něco? Je vám dobře? " ,, Je mi krásně. " neudržel jsem se a popravdě odpověděl, načež jsem hned vyhrkl. ,, Je mi krásně, že máme volno. Tak kam vyrazíme? " No páni, já se snad půjdu někam zahrabat. To snad ani nemůže být pravda, že se takhle chovám. Co se dá dělat? Asi jsem se zbláznil. No nic, to je fuk. Zářivě jsem se na ní usmál a čekal, co vymyslí. Chytla mě kolem ramen a důležitě pronesla. ,, Michaeli, dnes spolu procestujeme svět. Máte nějaké místo, kde byste chtěl začít?" zamyslel jsem se. ,, Nic mě nenapadá. " Isabel se usmála. ,, Nevadí, víte co? Vždycky jsem se chtěla podívat do Španělska, co začít tam? " ,, Proč ne? " Zazubil jsem se na ní. ,, A město? Ať se každý neobjevíme někde jinde. " Upozornil jsem jí, ale ona to vyřešila jinak. ,, Mám nápad. Teď povedu já vás a potom zase vy mě. " Vzala mě za ruku a já zavřel oči.

   Když jsem je zase otevřel, stál jsem na krásném slunečném místě a kolem slyšel rychlou cizí řeč. A všude bylo tak nádherně. Lidé se na sebe usmívali a drmolili cizí řečí. Snažil jsem se pochytit nějaká slova, ale marně. Isabel mě čapla za ruku a táhla mě na pláž. Moře se třpytilo, jak se od malých vlnek odrážely sluneční paprsky. Musel jsem si zastínit oči rukou, abych vůbec něco viděl. Pohlédl jsem na Isabel a pousmál se, když jsem zjistil, že dělá to samé. ,, Kde přesně jsme? " zajímal jsem se. ,, Tohle je Valencia. Je tu krásně, že? " ,, Je. " vydechl jsem zasněně a zas si užíval pohled na tu krásu.

Prošli jsme město a dívali se, jak tu lidé žijí. Pak už byla řada na mě, abych určil směr naší další cesty. Isabel se mě chytila a já nás oba vzal do Ruska. Několikrát jsem tu byl, když jsem ještě .. To je jedno, nechci teď vzpomínat, co bylo. Chci si užít tenhle den. Procházeli jsme památky. Isabel tady byla poprvé a byla nadšená.

   Doopravdy jsme procestovali celý den. Afrika, Skotsko, Argentina, Německo, Turecko, Paříž, Londýn, Itálie, Brazílie, Řecko, Portugalsko .. jedním slovem : nádhera. Vážně jsme si to moc užívali.