Susieajejipovidka | Život po smrti - 19.kapitola

   Došel jsem za roh domu, aby na mě neviděla, opřel jsem se o stěnu a pevně zavřel oči. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to vážně udělal. Nemyslím to, že jsem jí políbil, protože tomu asi neuvěřím nikdy. Muselo to být nějaké chvilkové pominutí smyslů, jinak si neumím představit, kde by se ve mně tolik odvahy vzalo. Mám teď na mysli to, že jsem jí tam nechal. Ale co jsem měl jiného dělat? Potřebuju se trochu uklidnit a to mi za její přítomnosti dost dobře nejde. Měl jsem špatný pocit z toho, co se stalo. Opět nemyslím ten polibek, z toho mám úplně jiné pocity. Myslím to, co se stalo před ním. Tak my máme sklon k temnotě? Já? To je přeci strašné. Co všechno se o sobě ještě dozvím?

   Bylo mi divně. Život po smrti vůbec není jednoduchý. Podíval jsem se na místo, odkud jsem tak rychle utekl. Isabel už tam nebyla. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil vstříc práci. Bože, tolik hrůzy, jen kvůli jedné špatné duši. To je vážně smutné.

  Trvalo nám pár hodin, než jsme všechny dostali nahoru. Pak jsem se zase shledal s Isabel. Dívala se na mě hrozně podezřívavě. Už jsem ten její pohled déle nevydržel. Musel jsem se zeptat. ,, Co se děje? Proč si mě tak prohlížíte? "

   Chvíli sice ještě mlčela, ale nakonec jsem odpověď dostal. ,, Kam jste tak zmizel? Proč? Děje se něco? " A jeje, mělo mi být jasné, že se k tomu ještě vrátí. Kdyby mě to napadlo, mohl jsem si připravit nějakou chytrou odpověď. Teď tu jen stojím a zírám na ní jako tele na nová vrata. ,, Michaeli? Myslíte, že mi odpovíte ještě dnes? "

   Už je zase drzá. Trošku jsem se na ní zamračil. ,, Nebuďte na mě pořád tak ošklivá. Chystám se vám odpovědět. Nikam jsem nezmizel, jen jsem šel pomáhat. Nic jiného v tom nebylo. " Hm, asi ze mě bude lhář. Tohle se mi docela povedlo. Ovšem to by to nesměla být Isabel, aby s tím neměla nějaký problém. ,, Já jsem vás tu ale hodně dlouho neviděla, až později. " Proč musí být tak všímavá? ,, Tak jste se asi dívala špatně. Byl jsem tu celou dobu. A jdeme už. Je skoro půlnoc. " odsekl jsem jí, až mě to samotného trochu zamrzelo. Jak by mě mohla mít ráda, když jsem na ní pořád takový?

   Vzali jsme se za ruce a vrátili se nahoru. Isabel mi popřála dobrou noc a odešla k sobě. Já se za ní díval, dokud nezmizela ve dveřích. Ach jo. Proč musí být všechno tolik složité? A přitom by stačili tři slova, aby věděla pravdu. Stačilo by říct, líbíš se mi. Ale jak? Tohle jsem nikdy neudělal. Za celý život jsem žádnou dívku neoslovil jako první. I když se mi líbila. Pokud se nevyslovila nejprve ona, nic nebylo. Já na to nemám. Radši se budu mlčky dívat na to, jak mně Isabel přehlíží, než abych se vyjádřil.

   Zalezl jsem do postele a před očima jsem měl její roztomilou tvář a v uších mi zněl její sladký smích. S touhle představou jsem i usnul.

   ,, Michaeli! Michaeli, no tak, proberte se. " Někdo na mě volal a třásl se mnou, ale já ještě nechtěl vstávat. ,, Michaeli, už je ráno. Musíte vstávat, jdeme pryč. " Otevřel jsem jedno oko a viděl nad sebou Isabel. Třásla se mnou jako s nějakou hračkou. Nesouhlasně jsem zabručel, otevřel oči a rozespale na ní mžoural. ,, Co se děje Isabel? Vždyť je ještě tma." Isabel, jako by mě ani neslyšela, mě vzala za ruce a zatáhla, abych si sednul. Protíral jsem si oči a zíval na celé kolo. Isabel se hihňala. ,, No no, abyste si tu pusu neroztrhnul. " Nedbal jsem toho, co říká a zívnul ještě jednou. Isabel toho využila a vložila mi do otevřené pusy malou kostičku. ,, Co to je? " Zahuhňal jsem. ,, Čokoláda. " usmála se na mě. ,, Jé, Isabel, já čokoládu nejím. " prohlásil jsem s odporem, ale jen co se mi ta sladká chuť rozlila na jazyku, změnil jsem názor. Isabel se smála a prohlížela si můj spokojený výraz, když jsem si pomlaskával. ,, Kde jste jí vzala? " ,, Dostala od Anthonyho. Dnes tu končí. Má oslavu na rozloučenou. A právě tam se chystáme, tak se oblečte. " Rozhodla Isabel a hodila mi na postel oblečení.