Susieajejipovidka | Život po smrti - 67.kapitola

Život po smrti

   Po tom, co mě Jenny strašila tím, že hrozně ztloustnu, jsem každé ráno vylezl poctivě z postele v čas a dělal svou práci. Už aby bylo zase teplo, tohle neustálé oblíkání deseti vrstev oblečení mě vážně nebaví.

   Ten předvánoční týden utekl jako voda. A já, Jenny, Isabel a Doug jsme dostali volno zrovna na Štědrý den. Koukali jsme z vrchu na všechnu tu krásu na zemi a nakonec se rozhodli, že by bylo škoda pozorovat to jen z nebe, když můžeme jít dolů.

   Všichni čtyři jsme se přenesli na zem. Nahoře jsme hlasovali, kam přesně půjdeme. Chtěl jsem někam do tepla, ale přehlasovali mě. Že prý Vánoce na sněhu jsou mnohem krásnější. Tak teda jo, no. Budeme zase mrznout. Nejdřív jsem byl naštvaný, ale nakonec jsem byl rád, že jsem prohrál. Tohle byly ty nejkrásnější vánoce, jaké si jen dokážete představit.

   Procházeli jsme osvětlenými ulicemi a z nebe se na nás sypaly třpytivé sněhové vločky. Sníh nám krásně křupal pod nohama a ze všech koutů se k nám linula vánoční hudba a vůně pečeného cukroví.

   Došli jsme až k velkému vánočnímu stromu uprostřed parku. Bylo tam plno lidí, ale nás nemohl nikdo vidět. Stáli jsme tam dlouho do noci, dokud všichni neodešli. Pak po mě Jenny hodila sněhovou kouli. ,, Á trefa! " smála se mi, když mě trefila do ruky. ,, Necháš si toho?! " zlobil jsem se na ní se smíchem, ale než jsem stihl cokoliv dalšího říct, sesypalo se na mě těch koulí hned několik. ,, To máš za to, že si byl nahoře zase taková bublina! " smáli se mi všichni tři. ,, Páni, Michaeli, jako sněhulákovi ti to děsně sekne. " křikla na mě Jenny. Stál jsem tam zasněžený od hlavy až k patě s rukama v bok a nesouhlasně kroutil hlavou. ,, Tohle není fér, tři na jednoho. "

   Jen co jsem to dořekl, trefila Jenny Isabel a při záchvatu smíchu zavolala. ,, Fajn, já jsem s Dougem, vy dva spolu. " A další trefa. Podívali jsme se s Isabel po sobě a téměř ve stejný okamžik jsme po těch dvou začali pálit jednu kouli za druhou. Tohle blbnutí nám vydrželo skoro hodinu. Pak už jsme byli všichni úplně promáčení, zmrzlý a unavení. Isabel drkotala zuby a mnula si zmrzlé ruce. Neodolal jsem, došel jsem blíž k ní a schoval jsem její dlaně do svých. ,, Lepší? " zeptal jsem se a bylo mi najednou takové horko, že jsem měl pocit, že se ze mě voda snad vypařuje. Koutkem oka jsem zahlédl, jak Jenny táhne Douga pryč. Ona měla tohle snad v plánu.

   Isabel mi pohlédla do očí a usmála se. ,, Je to mnohem lepší. A co ty? Ještě nejsi rampouch? " Zazubil jsem se na ní. ,, No vlastně .. začínám trochu mrznout. " Isabel se rozesmála. ,, Začínáš jo? Vždyť ty jsi zmrzlej už od tý doby, co jsi vytáhl paty z pokoje. "

   Za ruce jsem si jí přitáhl blíž k sobě a pošeptal. ,, Nezlob mě. " Ta vánoční atmosféra na mě musela mít nějaké zvláštní účinky. Choval jsem se úplně jinak. Byl jsem s ní sám a i přesto jsem se cítil naprosto uvolněně. Žádná nervozita, žádný stud, žádné koktání. A to ještě není nic proti tomu, co přišlo potom.