Něco malého o mě :-)
Takžéé.. Jmenuju se Zuzka a vy si můžete na téhle stránce přečíst můj vymyšlený příběh..Snad se vám bude líbit..Možná sem časem přihodím i jiné věci..
Život po smrti - 134.kapitola
6. březen 2010 | 17.42 |
Tohle je poslední díl před shrnutím :) .. ale není to ještě konec povídky :) .. samozřejmě se dozvíte jak to bylo celých těch dalších 48 let i co bylo potom :)
Život po smrti
134.kapitola
Vrátil jsem se tam a u stolu seděla kromě Isabel i Jenny a Doug. Isabel vstala a chytla mě za ruku. ,, Mikeu .. pojď si prosím na chvilku sednout k nám. Něco bychom s tebou chtěli probrat. " Neměl jsem ani čas se převléknout, takže jsem u stolu seděl jen zabalený v županu a těkal očima z jednoho na druhého. Nikdo se neměl k tomu, aby začal.
Nakonec to nevydržel, hádejte, kdo? Ano právně, Jenny. Pro její upovídanou pusu bylo tohle ticho utrpením a zároveň lákadlem. ,, Tak jo, přece tu na sebe nebudem jen zírat. Jak se máš Michaeli? Vypadáš už líp. " Opřel jsem se rukama o stůl a slušně odpověděl. ,, Mám se docela dobře, děkuju. " Jenny se nervózně usmála a pokračovala. ,, Tak to je fajn. No hele Michaeli .. jde o to, že za námi byla Isabel, že bys nám možná chtěl něco říct ..? "
Vykulil jsem na Isabel oči. ,, Chtěl? " Překvapilo mě to. Co má zase v plánu? Isabel nepatrně přikývla a já nebyl schopný jediného slova. Vzala mě za ruku a vysvětlila to. ,, Zlato .. Jenny a Doug jsou naši přátelé. Tvoji přátelé, kterým na tobě záleží. A i když ty si myslíš, že jsem nepochopila, o co ti jde, tak já to chápu moc dobře. Měl bys jim to taky vyprávět. "
Sledoval jsem Douga a Jenny, jak přikyvují a uvnitř mě zuřila bitva o to, zda mluvit, nebo ne? Jenže co když má Isabel pravdu, její plány většinou vycházejí. Jenže .. taky se tentokrát může mýlit a já můžu přijít o dva nejlepší kamarády. A třeba ..
,, Michaeli .. moc přemýšlíš. " napomenula mě Isabel. ,, A ty si zas pleteš mou hlavu s knížkou zlato. Ale vážně, to od tebe není fér.
Já taky nevím, co si myslíš. " Jenny a Doug se tomu krátce zasmáli a Isabel mě poučila. ,, Nevíš, ale můžeš vědět. Já ti to totiž mile ráda řeknu. Já si prostě myslím, že bys měl přestat se svým zdlouhavým přemýšlením a říct jim pravdu. "
Jenny s Dougem přikývli a tak jsem to dál neodkládal. Jednou by se to možná stejně dozvěděli a já už teď mám špatnou náladu, tak to holt vezmeme všechno najednou.
Stejně jako Isabel jsem je varoval, že to co teď uslyší, není vůbec pěkné. Začal jsem tím, jak jsem viděl své děti, a pokračoval jsem konferencí, zkouškami a nakonec léky. Taky jsem se zmínil o tom, jaké jsem podstoupil těžké rozhodování, přičemž jsem si všiml, jak se po sobě všichni tři podívali. Ale nikdo nic neříkal, tak jsem to nechal být.
Když jsem se zase dostal k poslednímu dni, bylo mi hrozně. Bál jsem se, že mě za to Jenny a Doug odsoudí a taky jsem to nahlas řekl. ,, Jen do toho. Pusťte se do mě. " Oba na mě nechápavě koukali. ,, Co tím myslíš? " zeptala se Jenny, ale než jsem stihl odpovědět, ozval se Doug. ,, Já ti to vysvětlím zlato. Tady Michael si zřejmě myslí, že když teď víme, za jakých okolností přesně zemřel, tak už se s ním nebudeme chtít dál bavit. Mám pravdu? " otočil se na mě a já přikývl. ,, Ale Mikeu .. " začala Jenny, ale Doug jí přerušil. ,, Kdepak Jenny, nic neříkej. Má pravdu, pojď, půjdeme. "
V očích mě začaly pálit slzy. Jenny vyjukaně koukala za mě na Douga a Isabel se nazlobeně postavila. ,, Dougu! " okřikla ho a chtěla pokračovat, ale on jí to nedovolil. ,, Ne Isabel, nezkoušej to. Michael má pravdu. My už se s ním po tomhle nemůžeme dál bavit. Ne, když nám tam málo věří. " Znovu se zadíval na mě a já pochopil, o co mu jde. Taky jsem vstal. ,, Dougu .. není to přece tak, že bych vám nevěřil, jen .. " ,, Že to tak není? A jak to tedy je? Sotva se objeví problém, hned si myslíš, že se k tobě otočíme zády. Ale musíš pochopit, že tohle opravdový přátelé nedělají. Chápu, že moc zkušeností s pravým přátelstvím bohužel nemáš, ale tohle se musíš naučit. Každý tu není jen proto, aby ti ublížil a opustil tě, když potřebuješ pomoc. Nám je jedno, jestli si místo normálního jídla obědval prášky po hrstech. Asi to byla chyba, teda určitě, ale to už je za tebou. My tě máme rádi takového, jaký jsi. I se všemi tvými chybami. To znamená přátelství. "
Doug domluvil a my na něj všichni tři zírali. Jenny a Isabel se začaly usmívat a mě docházelo, co mi to tu vlastně říkal. Přiznám se, že od něj bych to vážně nečekal.
Klesnul jsem zpět na židli s pusou dokořán. ,, Díky. " pípnul jsem a nevěděl, co jiného říct. Ale tohle nejspíš stačilo, protože po chvíli se usmál i Doug a vrátili se s Jenny na svoje místo. ,, Nemáš vůbec zač. "
Teď teprve zmizel můj špatný pocit a všem mým nočním můrám byl konec. Začínám naplno žít svůj život po smrti. A ten bude dlouhý. Čeká mě ještě čtyřicet osm let andělské práce. A pak? Kdo ví ..
Komentáře
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | laneey | 06. 03. 2010 - 17:48 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | brity | 06. 03. 2010 - 17:57 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | lenka♪♫ | 06. 03. 2010 - 20:06 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | hanisshka | 06. 03. 2010 - 20:17 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | love.u2 | 06. 03. 2010 - 22:34 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | revolucionrever | 07. 03. 2010 - 12:57 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | zuzik.14 | 07. 03. 2010 - 16:35 |
| RE: Život po smrti - 134.kapitola | alca.fe | 14. 03. 2010 - 18:48 |