Život po smrti
105.kapitola
Isabel si zase sedla ke mně na postel. Čekal jsem, že se bude zlobit, ale ona mě jen políbila na čelo a zašeptala ,, Měl bys spát. Opravdu je ti líp? " Položil jsem si hlavu na její rameno. ,, Od té doby, co jsi tady, se cítím báječně. Ale musím uznat, že i Jenny se o mě starala dobře. "
Isabel nic neříkala. Zvedl jsem hlavu a zadíval se jí do očí. ,, Isabel? " Vypadala najednou tak nějak .. naštvaně. Ještě chvíli mlčela a pak se zeptala. ,, Co všechno si jí řekl? " nechápal jsem, o čem to mluví. Koukal jsem na ní a čekal, jestli mi to aspoň trochu vysvětlí. Moc se k tomu neměla. ,, Isabel, co tím myslíš? "
Povzdychla si. ,, Zlobí se na mě. A hodně. " Kulil jsem na ní oči. ,, Zlobí se .. ale jak .. no já jí snad zabiju! " V tu chvíli mi to došlo. Ona nedodržela svůj slib. Šla za ní a mluvila o tom!
Vyletěl jsem z postele jako šíp, že si to s ní vyřídím hned, ale Isabel mě čapla za vršek od pyžama a zatáhla zpět. ,, Zadrž. "S žuchnutím se jsem chtě nechtě posadil zpět vedle ní a ona se podivila. ,, Kam ses tak rozběhnul zlato? Jsi v pyžamu, máš horečku a venku mrzne. " Zamyslel jsem se a pokýval hlavou. ,, Dobře, nejdřív se oblíknu. " Zas jsem vyletěl a rychle na sebe natahoval mikinu. Teda rychle .. asi si to umíte všichni představit, že jo? Isabel mě chvíli pozorovala, jak s ní zápasím, pak ke mně v klidu došla a s opakováním slova ,, Zadrž. " jediným pohybem mou několika minutovou, děsně náročnou práci, utnula. Prostě mě zase svlíkla. ,, Isabel, víš, jakou mi to dalo práci? " zaúpěl jsem zadýchaně a ona se usmála. ,, Vidím to. Až tě budu potřebovat unavit, nechám tě, aby ses celý sám oblékl. Ale teď mi vysvětli, co tě to popadlo? Kam se řítíš? Chceš se snad úplně uhnat? "
Dal jsem jí ve všem za pravdu a nechal se zase uložit do postele. Po tom, co už jsem se zimou třásl pod peřinou, a Isabel mi vařila čaj, pověděl jsem jí, kam jsem chtěl jít. ,, Ona mi slíbila, že to neudělá! " rozčiloval jsem se a Isabel vrtěla hlavou. ,, Zlato od začátku prosím. " Mračil jsem se na všechno kolem. ,, Slíbila mi, že za tebou nepůjde. Já jsem jí řekl, co se stalo. Potřeboval jsem vypovídat. A ona mi pak slíbila, že za tebou nepůjde. A šla! "
Isabel si povzdychla a sklonila se nade mnou. ,, Ty moje bublinko unáhlená. Nic se neděje. Nikoho zabíjet nemusíš. Ona svoje slovo dodržela. Nešla za mnou. "
No co mi to tu říká? ,, Vždyť jsi ale říkala .. tak jak teda .. Isabel já tomu nerozumím! " postěžoval jsem si s fňuknutím a čekal na vysvětlení. Proč mě tak mate? Nejdřív řekne, že se na ní Jenny zlobí kvůli tomu, co jsem jí řekl a teď mi zase tvrdí, že za ní Jenny nebyla. Tak jak tomu mám propána rozumět?
Isabel se pousmála a políbila mě na čelo. ,, Ty si přece ťuňťa, viď? Ona se na mě sice zlobí, ale nešla za mnou. To já byla za ní. " Posadil jsem a vyjekl ,, Cože?! Tys za ní šla? Proboha proč? "
,, No .. potkala jsem jí, když šla od tebe. Bez uvážení jsem se jí zeptala, jak se ti daří. A ona mi začala všechno vyčítat. Říkala, že jsi na tom moc špatně a že je všechno má vina a .. " ,, Tak proto si přišla? " byl jsem zklamaný. Tenhle důvod jsem neočekával. ,, Přišla si, protože tě trápily výčitky svědomí, ne proto, že bych ti chyběl. "
Najednou mi to přišlo hrozně líto. Svalil jsem se na polštář a otočil se k ní zády. Neodpovídala.
no, tak tohle je poslední díl, co jsem stihla v práci vymyslet.. dneska se budu snažit vymýšlet dál, ale nic neslibuju..