tak po delší době je to tu.. Ale řeknu vám, dalo mi to pěkně zabrat, takže je ten díl takovej..divnej..
36.kapitola
,, Sladký hlas "
Kathrin vešla do kuchyně a Lucy jí se smutným obličejem vysvětlila, co se stalo. ,, Nestihla jsem ho zastavit. " ,, To je v pořádku Lucy. " řekla Kirsten a obě si i s Kathrin povzdechly. Zřejmě to zase moc uspěchaly. Kathrin za ním šla do ložnice, ale Michael předstíral spánek.
Takhle to šlo dalších pár dnů. Michael se převlékl, přišel dolů najíst se a zase se vrátil do ložnice. Každý den ovšem zůstával dole o něco déle.
Až nakonec zůstal dole celý den. Kathrin si k sobě vzala na pár dní Amy, protože ta byla zmatená a nechápala, co se děje.
Kirsten seděla s Michaelem v obýváku. Skoro usínala, když zaslechla velmi slabé ,, Promiň. " Podívala se na Michaela a málem zapomněla dýchat, když viděla, jak se mu pohnuly rty a on opět zopakoval ,, Promiň. " Měla chuť ho obejmout a dlouze políbit, ale vzpomněla si na doktorova slova a snažila se zachovat si chladnou hlavu. ,, Za co se omlouváš zlatíčko? " Michael se na ní nepodíval, upřeně zíral do země, ale odpověděl. Kvůli dlouhému nepoužívání hlasu trochu chraptěl, ale Kirsten to ani nevnímala, jen si užívala jeho sladký hlas. ,, Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho. " Chtěla mu říct, že je to v pořádku, ale než stihla otevřít pusu, Michael se jí vrhnul do náruče a propukl v srdce trhající pláč. Z očí se mu kutálely obrovské slzy. Musel se z toho všeho vyplakat. Kirsten si k sobě tiskla jeho tělo, které se otřásalo pod přívalem vzlyků. ,, Je to v pořádku, miláčku. Už je dobře. Jsem tu s tebou. Miluju tě. " Byla šťastná, že promluvil. Vzala jeho tváře do dlaní, zadívala se mu do očí a nakonec ho přeci jen políbila. On nepřestával plakat. Kirsten mu otírala z tváří slzy. ,, Je to dobrý lásko. "
Ale nebylo.
Michael si přikryl oči dlaněmi a nejprve potichu vysvětloval ,, Je to moje vina, já za to můžu. Neměl jsem to říkat. Pak by tam nešel se mnou a .. a.. " Kirsten ho znovu objala. Nevěděla jak mu teď má pomoci. ,, Miláčku .. To není tvoje chyba. " Michael si to ale nenechal rozmluvit. Pořád dokola opakoval, že za všechno může on. Kirsten byla zoufalá, nevěděla co dělat. Zacházelo to až příliš daleko. Michael už začínal křičet a nebyl k utišení. Zkoušela to na něj mile, ale nepomáhalo to. Zkusila to tedy jinak. Chytila ho za ramena a pořádně s ním zatřásla. ,, A už dost Michaeli! Ticho! " Michael to nečekal. Zamrkal na ní a zůstal koukat s otevřenou pusou. Účinek to ale mělo, přestal křičet. ,, Jsi v pořádku miláčku? Dobrý? " Kirsten se bála, že zase přestane mluvit úplně. Ale opak byl pravdou. Michael tohle potřeboval. Přestal křičet i plakat a jen trochu otřeseně odpověděl. ,, Jsem v pohodě. Promiň, už jsem v klidu. "
Kirsten se na něj ustaraně dívala. ,, Opravdu lásko? Je ti dobře? " Michael se pokusil o úsměv. Nebylo to sice úplně ono, ale maličký náznak tam byl. Kirsten to zahřálo u srdíčka. Usmála se na něj, objala ho kolem ramen a přivinula si ho k sobě. Michael se ní opřel a zavřel oči. ,, Kirsten? " ,, Ano Miláčku? Copak je? " Michael zvedl hlavu, aby se jí mohl podívat do očí. ,, Moc tě miluju. Víš to viď? Já .. vážně jsem ti to chtěl říct, ale .. " hlas se mu roztřásl, ale Kirsten ho uklidnila dřív, než se znovu rozplakal. ,, Vím to miláčku. Viděla jsem, že si chtěl. Taky tě moc miluju zlatíčko moje. " Objala ho ještě pevněji a Michael si zase položil hlavu na její rameno. Políbila ho na čelo a hladila ho ve vlasech. Oběma jim bylo líp. Kirsten byla šťastná, že se z toho pomalu dostává, i když rozhodně nebyli u konce. Problém tu pořád byl. Michael o tom musel mluvit a překonat ty výčitky svědomí. Michaelovi bylo krásně. Posledních čtrnáct dní ho to všechno tížilo na srdíčku. Ale teď to bylo pryč. Ne všechno, ale dokázal promluvit a to bral jako velké vítězství.
