Susieajejipovidka | 8. kapitola

   Michael se otočil a hned na vedlejším balkoně uviděl stát Caroline. Usmál se na ní. ,, No mám já to ale štěstí. " Caroline se také zasmála ,, Vidím, že už je vám líp, když vás přemístili sem. To je dobře. " ,, A jak je na tom vaše paměť? " zajímal se Michael. Caroline mávla rukou ,, Pořád se někde toulá. " smála se a Michael se smál s ní. Líbilo se mu, jak je vtipná a milá.

   ,, Je už docela dost hodin, proč nespíte? " zeptal se jí. ,, No.. Já jsem zvyklá chodit pozdě spát a pozdě vstávat. A proč nespíte vy? " Michael pokrčil rameny ,, Popravdě .. Před chvílí jsem se vzbudil, prospal jsem půl dne. " Caroline se na něj pozorně podívala. ,, Pořád ale vypadáte unaveně. A třesete se, je vám zima? " ,, Trochu. " odpověděl Michael a zachumlal se víc do županu. ,, Měl byste si jít lehnout, nebo tady ještě nastydnete. " Michaela její starostlivost zahřála u srdíčka. Popřál Caroline dobrou noc a odcházel. Ještě než zmizel ve dveřích, otočil se na ní. ,, Nechcete na chvíli přijít sem? Moc hezky se mi s vámi povídá. " ,, To mě s vámi taky, ale necháme to na zítra, ano? Vždyť vy sotva koukáte. " usmála se na něj a počkala, až bude v pokoji. Pak se odebrala do toho svého a natáhla se na postel. Myslela na Michaela, na to, že už opravdu vypadal trochu líp, než před pár dny. Pořád byl dost pobledlý a vypadal unaveně, ale v pohybech už byl jistější. Napadlo jí, že vlastně ani neví, proč zkolaboval. V televizi to neříkali. Někdy se ho na to zeptá.

   Hned za stěnou jejího pokoje ležel v posteli i Michael. Drkotal zuby a myslel na Caroline. Byla tak usměvavá a milá. Přitom to musela být hrůza, přijít o paměť. Vzbudit se nevědět kdo jste a kde jste.

   Už skoro usínal, když do pokoje vešel doktor. ,, Přišel jsem se ještě podívat, jak se vám tu vede. " Michael se posadil ,, Je to tu o moc lepší, bez toho pípání. " Doktor se na něj sice usmál, ale pořád se tvářil ustaraně. Položil Michaelovi ruku na čelo. ,, Ta vaše horečka mi dělá starosti, zkusíme nasadit jiné léky. Takhle už to dál nejde. Sestra vám sem za chvilku nějaké donese. " odešel z pokoje a Michael sebou plácnul na polštář. Ze všech těch léků a testů už byl nešťastný. Vyčítal si, že si nedával větší pozor a nechal to zajít tak daleko.

   Sestra zaklepala a nesla mu léky. Byla to sestra Weryová, ta, která ho tolik obdivovala. Podávala mu prášek s obrovským úsměvem na tváři. ,, Pane Jacksone, já vím, že teď na to není zrovna nejvhodnější doba, ale chtěla jsem se vás zeptat, jestli byste se mi nemohl podepsat? " Michael se na ní usmál, vzal tužku a papír a podepsal se i s věnováním. ,, Moc vám děkuju. Spolkněte ten prášek a lehněte si. Musíte hodně odpočívat, jestli chcete jít brzy domů. Snad vám horečka alespoň trochu klesne. Hezky se vyspěte." Popřála mu a šla pryč. Michael jí poděkoval, zapil prášek a zase se zavrtal pod peřinu. Bylo už tak pozdě, že sotva položil hlavu na polštář, usnul.