34.kapitola

1. listopad 2009 | 21.00 |
blog › 
34.kapitola

pořád se ještě nedostanem z tý smutný části, ale už se k tomu pomalu blížíme.. tak to vydržte a prosím komentujte :-)

34.kapitola
,, Výčitky "
   Zrovna se dívala, jak sebou Michael hází v posteli a neklidně oddechuje. Od toho odpoledne v továrně moc špatně spal. Bylo jí jasné, že ho pronásledují zlé sny. Obvykle ho budila, aby se trochu uklidnil, ale dnes ho nechala. Musela, aby nevěděl, co se právě chystá udělat. Potichu vstala a sešla do kuchyně. Do ruky vzala telefon a ještě než vyťukala číslo, povzdychla si ,, Musím to udělat, je to pro jeho dobro. "
   Ráno po probuzení zkoušela s Michaelem komunikovat. Nejprve normálně, jako vždycky když bylo ještě všechno v pořádku. ,, Dobré ráno, lásko. Jak jsi se vyspal? " Michael na ní upíral své velké oči, ale neodpověděl. Zkusila to jinak. ,, Miláčku, prosím. Musíš se mnou mluvit. No tak broučku, řekni aspoň jediný slovíčko. " Stále nic. Kirsten se tomu bránila, ale déle už nevydržela a nazlobeně řekla. ,, Proboha Michaeli! Takhle už to dál nejde! Musíš prostě začít zase mluvit. Já vím, že je to pro tebe těžké, protože John zemřel, ale je to těžké i pro nás a ty nám to takhle děláš ještě těžší! " Jediné, čeho tím dosáhla, byly slzy v jeho očích a následné zavření v koupelně. Teď už byla absolutně přesvědčená, že v noci jednala správně. Podívala se na hodiny. Za hodinu by tu měl být. Šla se převléknout.
   Michael seděl v koupelně na zemi opřený o dveře. Zlobil se na sebe. Bylo mu líto, že svým mlčením Kirsten ubližuje, ale on to nedělal schválně. Chtěl mluvit, ale prostě to nedokázal, všechno se v něm sevřelo a on nemohl vydat ani hlásku. Dokonce se ještě po Johnově smrti pořádně nevyplakal. Nešlo to. Pořád před očima viděl Johnovu tvář. Pronásledovaly ho myšlenky na to, že je to všechno jeho vina. Neměl to Johnovi říkat, neměl přijmout jeho pomoc. Kdyby tenkrát dokázal mlčet, mohl tu být John ještě s nimi. Byl mu po boku pořád, už od malička tu byl, aby ho potěšil, rozveselil a ochránil.

A najednou je pryč. To byla pro Michaela neúnosná bolest. Zvedl se ze země, vrátil se do postele a zachumlal se až po oči do peřin.

   Ležel sotva deset minut, když se na dveře ozvalo zaklepání. Kirsten pootevřela ,, Miláčku nespíš? .. Víš, já vím, že se ti nebude asi moc líbit, ale .. někdo za tebou přišel. " Otočila se za sebe. ,, Pane doktore, pojďte dál, nechám vás o samotě. " Ještě než zavřela dveře, zahlédla v Michaelových očích bolestný a vyčítavý výraz.
   Doktor se posadil do křesla u postele a nejprve se na sebe s Michaelem jen dlouho dívali. Pak se doktor představil a pomalu a klidně začal s Michaelem mluvit. ,, Vaše přítelkyně mi všechno řekla. Má o vás velký strach. " Michael mlčel. Na jednu stranu chápal, že se Kirsten bojí, ale na tu druhou? Bože psycholog? Měl pocit, že na něj moc spěchá a tlačí.
   ,, Michaeli? Mám nápad, co kdybyste zkusil napsat, co se děje, co vás trápí. Třeba to půjde líp, než mluvení. " Podal mu tužku a papír a Michael to přijal. Opravdu se snažil, ale bylo to stejné. Jen co se chystal napsat první slovo, roztřásly se mu ruce a tužka mu vypadla. Zavřel oči a pak pohlédl na doktora. Ten chápavě přikývl.
   Kirsten nervózně přecházce dole pod schody. Už to bylo hodinu a půl, co je tam nechala samotné. Věděla, že se na ní za to Michael určitě bude zlobit, ale už nevěděla co jiného zkusit. Konečně se doktor objevil. ,, Pane doktore, tak co? Řekl vám něco? Alespoň náznak? " Doktor jí jemně uchopil za loket a odvedl ke gauči, kde se spolu posadili. ,, Nepromluvil, ale já vám vysvětlím proč. Víte, on za to nemůže. Viděl jsem na něm, jak se přemáhá, ale nedokáže to. Ani napsat to nemohl. Je to jistý druh psychického bloku. On ho viděl zemřít? " ,, Držel ho za ruku. " ,, A to nám přibližuje ještě víc. Je v šoku Kirsten. Nedokáže se s tím vyrovnat. A musím vás varovat, že v takových chvílích přicházejí i výčitky svědomí a .. " ,, Počkejte. " přerušila ho Kirsten ,, To jako, že si třeba myslí, že je to jeho chyba? " Doktor přikývl. ,, Přesně tak, je to možné. On teď potřebuje jediné. Absolutní klid, žádné zneklidňující situace a hlavně hodně lásky. Určitě to překoná, je silný. " Kirsten měla ještě jednu otázku. ,, Za jak dlouho? Jak dlouho tohle může trvat? " ,, To bohužel nevím, ale jedno vám s jistotou povím. Netlačte na něj, musí se s tím smířit svým vlastním tempem, nebo by se taky mohlo stát, že se před světem uzavře nadobro. " Kirsten mu poděkovala a rozloučili se.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 34.kapitola laneey 01. 11. 2009 - 21:07
RE: 34.kapitola sára 01. 11. 2009 - 21:11
RE: 34.kapitola gerardlove 01. 11. 2009 - 23:43
RE: 34.kapitola zivotjejensen 02. 11. 2009 - 11:14
RE: 34.kapitola revolucionrever 02. 11. 2009 - 16:34
RE: 34.kapitola alca.fe 02. 11. 2009 - 18:46
RE: 34.kapitola zuzik.14 07. 11. 2009 - 23:57
RE: 34.kapitola ladynka* 14. 02. 2010 - 02:21